Téma osamělosti přitahuje a děsí zároveň. Samota, stejně jako láska, svoboda, štěstí je poměrně široká kategorie. Pro někoho je samota spojena s nepřítomností lidí jako takových: „telefon mlčí“; “nikdo nepřijde na návštěvu”; “Nikoho ani nezajímá, jak se mám.” A pak se téma osamělosti stává děsivým – znamená to, že naléhavě potřebujete naplnit svůj život lidmi. Ať mě baví, říkají mi, jak mám žít, na co se dívat, kam jít, o čem přemýšlet, co číst. Budu na ně zcela spoléhat, protože nevím, kdo jsem.
Pro ostatní je samota přirozeným prostředím. Nikoho nemají a nikoho nepotřebují. Vyznačují se takovými slogany: „Dokážu se o sebe postarat“; „Dokážu se litovat“; “Já sám můžu jít do kina, do kavárny a jít na výlet a zůstat v indickém ášramu alespoň měsíc, alespoň dva, aniž bych řekl slovo.”
Ukazuje se, že v prvním případě se člověk nezajímá sám o sebe a ve druhém případě se nezajímají ostatní.
Představíme-li si osamělost jako kontinuum, pak jeden bod je úplná osamělost, druhý bod splynutí s dalším kvůli nesnášenlivosti samoty.
Zdravé fungování spočívá v plynulém pohybu z jednoho bodu do druhého. Zdravý člověk se volně pohybuje po kontinuu od úplného splynutí (například při sexu) k izolaci (k relaxaci a meditaci). Pokud se člověk v nějaké fázi zasekne, má zjevné problémy buď s připoutaností, nebo s izolací. Takže člověk, který se bojí blízkého kontaktu s druhým, považuje kontakt za hrozbu (strach ze ztráty, odmítnutí, výčitky, že bude opuštěný atd.), řeší tento problém buď splynutím s partnerem, nebo naopak. maximálním odcizením. (Joyce, Sills, 2014).
Vztahy mezi lidmi jsou vždy procesem od izolace k fúzi a zpět od fúze k izolaci. S partnerem nelze navždy splynout, protože pak se zhroutí jeho i jeho hranice a bude nejasné, kdo je kdo. Navíc jeden ze dvou partnerů zaujme dominantní postavení a z druhého udělá svou věčnou berličku.
Lidský život začíná splynutím vajíčka a spermie, prochází embryonální fází fyzické závislosti na matce až do fáze fyzické a emocionální závislosti na okolních dospělých. Postupně si člověk stanoví hranice, které označují, kde končí on a začínají ostatní, a začíná se spoléhat sám na sebe, osamostatňuje se a odděluje se. Neoddělovat se znamená nerůst, ale cenou za odloučení a růst je izolace (Yalom, 2014).
Je zvláštní, že fyzické a územní oddělení od rodičů neumožňuje člověku naučit se odpovědnému chování. Rodiče jsou i nadále pro své dospělé děti oporou nejen finanční, ale i citovou. A později snad závislost na rodičích vystřídá závislost na partnerovi. Nebo si člověk zajistí podporu pro oba.
Problém vztahů je problém splynutí – osamělosti. Člověk se musí naučit být ve vztahu s druhým, aniž by z něj dělal prostředek, jak se vyhnout jeho osamělosti.
Samozřejmě pro zdravé odpoutání se člověka od rodičovské pupeční šňůry je nutné prvotní zajištění jistoty a bezpodmínečné rodičovské lásky. Ale takovou lásku mohou dát jen rodiče. Od svého manžela / manželky byste neměli vyžadovat bezpodmínečnou lásku, takový nátlak způsobí pouze nepřátelství a agresi. Ten druhý totiž v tomto případě za vaši nedostatečnost nemůže. Je také nesmyslné obviňovat rodiče a vyžadovat od nich doplnění. Nyní je váš život ve vašich rukou, naučte se být autonomní sami. Nezáleží na tom, co z vás udělali. Důležité je, co jste udělali z toho, co bylo vyrobeno z vás (J.P. Sartre)
Nejlepší možností pro milostný vztah je mít vztah, aniž bychom jeden druhého potřebovali. Ale jak může jeden milovat druhého pro druhého, a ne pro to, co ten druhý dává milovanému? Jak můžeme milovat bez použití, bez břemene slepé zamilovanosti, chtíče, obdivu nebo služby sobě samým. Takto můžeme milovat pouze tehdy, pokud se systematicky pohybujeme po kontinuu své osamělosti, aniž bychom na dlouhou dobu uvízli na jednom místě. Je možné zažít svou osamělost ve vztahu k někomu. V kterémkoli bodě kontinua tak nějak kontrolujeme, kde jsem vzhledem k tomu druhému.
Elena Kaliteevskaya ve svém článku „Fenomenologie blízkosti“ rozlišuje následující aspekty osamělosti:
- samota, podporující prožitek jedinečnosti, zpřístupnění vnitřního světa, „pauza pro sebe“, volná samota, bez bolesti;
- pocit opuštěnosti, bolestivá zkušenost, ke které dochází při porušení svobody ve vztahu, signál závislosti;
- izolace, zoufalství z impotence řídit proces intimity (Kaliteevskaya, 2015).
V izolaci je člověk úplně sám. Hrozné je, že není možné přiznat si, že ostatní jsou stále potřeba. Je lepší sedět v hrdé samotě a čekat, až se ostatní přiblíží a převezmou za tento přístup zodpovědnost. A když už, vždy je možnost je „poslat“ pryč a zároveň „zachránit tvář“. Ale pak se z účtování stane stále se zvyšující pocit osamělosti.
Navrhuji zvážit výše uvedené aspekty osamělosti na jednoduchém příkladu.
Samota je jako izolace.
Řekněme, že máte dokonalou představu o tom, jaký by měl být váš milovaný.
Jednou jste pečlivě rozepsal všechny vlastnosti, vlastnosti. Ptali jste se někdy sami sebe, kde berete tyto myšlenky, znalosti? Zřejmě jste dávali pozor na to, jak to dělají ostatní, buď vám to matka v dětství řekla, nebo jste viděli model rodiny a rozhodli jste se udělat totéž nebo naopak. A tak jste napsal: měl by vést zdravý životní styl, hodně cestovat, být bohatý, hezký, energický, jako moji přátelé, pracovat jako top manažer ve velké investiční společnosti. atd. Po chvíli potkáte svůj ideál, obdivujete ho, přítelkyně vám závidí, ale váš hrdina vůbec nechce hrát podle vašich pravidel. Láska k cestování se promění v to, že je každý víkend nepřítomen, buď je na rybách s přáteli, nebo na horách s kolegy. Pozice ve firmě chce čas a i v noci musí chodit do práce. Rozčiluje tě, že na to nemáš vliv, nechceš s ním vyjednávat („Co jiného, věnuji mu svůj čas a energii“) a nejlepším řešením pro tebe je dát mu výpověď a zůstat sám. Ideální obrázek nesnese kolizi s realitou.
Osamělost je jako pocit opuštěnosti.
Láska jde pro vás ruku v ruce s péčí, něhou a podporou. Když jste získali tak krásného hrdinu, nedovolíte mu otočit klopu při první obtížnosti. Počkáte na něj doma, když bude rybařit, pak uvaříte výbornou večeři, posloucháte, poplácáváte po hlavě, kdyby měl najednou potíže v práci. Stane se celým vaším světem. Ráno jste připraveni poskytnout snídani a oběd v kontejnerech. Ale pokud najednou chce obědvat v kavárně s kolegy, pak vás nevyhnutelně přepadne pocit odporu. A pokaždé, když jde na ryby, cítíte se stále opuštěnější. Koneckonců, nemáte vlastní firmu. Sami nemůžete ani do kina.
Samota je jako samota.
Poznáte ve svém partnerovi Osobnost. Respektujte jejich hranice a važte si svých. Váš partner rybaří, ale ani vy nesedíte nečinně. Máte také nějaký oblíbený koníček? Jste pro sebe zajímavý. Rádi trávíte čas o samotě: meditujte, cvičte jógu, procházejte se.
Nyní spusťte mini autodiagnostiku! Jaké pocity osamělosti zažíváte nejčastěji? Ještě jednou stojí za zmínku, že ten či onen odstín osamělosti odráží obsah toho, co se děje ve vašem vztahu s Druhým, ať je to manžel, dcera, matka, romantický hrdina, blízký přítel.
Pokud zažíváte intenzivní strach, když se od vás jiná osoba vzdálí, pak se bojíte čelit osamělosti, jako je pocit opuštěnosti. Několik rad pro prevenci:
- Používejte zájmeno „já“ co nejčastěji. Řekněte: “Tohle chci”; “Raději tam chodím”; “Teď cítím. “
- Procvičujte si zodpovědný jazyk. Místo toho, abyste řekli: “Okolnosti jsou takové,” řekněte: “Zařídil jsem okolnosti.”
- Najděte svou vášeň, koníčka, zájem. Zkuste tančit, zpívat, šít, kreslit. Zároveň nehledejte přítelkyni, se kterou byste spolu chodili, do společnosti. Zkuste najít to, co se vám líbí!
Pokud někoho odmítnete, jakmile něco nejde podle vašeho plánu, a naléhavě hledáte jiného vhodného a ideálního, pak se bojíte čelit silnému pocitu izolace, a když s ním budete čelit, nechcete přiznat svou touhu být s jiným. Několik rad pro prevenci:
- V každém ideálním vztahu položte náklady na nejistotu – můžete se ovládat pouze sami – a náklady na manželství – každá charakteristika člověka má vždy nevýhodu.
- Když čelíte nedokonalosti druhého, počítejte do 10 a pomalu řekněte: “Svět je nedokonalý a má různé odstíny.”
- Rozlišujte nejen svou velkolepost, ale i své nedokonalé vlastnosti.
Dlouhý pobyt v samotě zbavuje člověka radosti z komunikace s druhým. Samota je nezbytná pouze do té míry, do jaké je potřebná k obnovení energie, k reflexi, k uvědomění si svých potřeb, k orientaci v dění a k zodpovězení otázky: „Co vlastně chci?
Všechny tři aspekty osamělosti jsou důležité pro sebeuvědomění. Mezilidský kontakt, jako řeka, je neustále v pohybu. Někdy se člověk nechá druhým tak unést, že zapomene sám na sebe. V určitém okamžiku, když zažíváte pocit osamělosti, zeptejte se sami sebe: „Jak jsem teď sám?“:
- Jsem smutný, že jsem byl opuštěn?
- Nebo jsem bezmocný, že nedokážu ovládat intimitu?
- Nebo je pro mě důležité být teď sám?
Užívejte si proces života a nechte svou zkušenost osamělosti, aby vám pomohla procházet intimitou s ostatními.
Pokud máte pocit, že neustále uvíznete v té či oné stránce osamělosti, přijďte na konzultaci. Společně obnovíme pohyb mezilidského kontaktu.
Dnes se mnozí lidé často cítí osamělí a zcela izolovaní od světa. Nové technologie, pandemie, stáří nutí lidi žít samostatně ve svých domovech. To vše znamená, že někteří lidé nemohou získat přístup ke společnosti, kterou potřebují. Tato situace může vést k tomu, že se člověk stane ještě více izolovaným a bude se cítit ohromen a sám. Mohou se objevit pocity apatie, smutku, přecitlivělosti, deprese nebo přání zemřít. Společnost je přece součástí našich nejzákladnějších potřeb. Po dočtení tohoto článku až do konce bude jasné, jak se vypořádat s osamělostí a začít na sebe pociťovat menší tlak.
Uvědomte si osamělost
Možná jste právě ukončili vztah, zemřel někdo důležitý nebo jste se přestěhovali do jiné země. Uvědomte si, že v jakékoli z těchto situací je v pořádku cítit se sám. Tyto situace mají obecný proces truchlení a musíte pochopit, že ukončení tohoto procesu nějakou dobu trvá.
Pamatujte, že internet je dobrým prostředkem v boji proti osamělosti. Naučíte-li se využívat nové technologie, můžete se účastnit online her, sledovat živé přenosy nebo být součástí skupiny na Facebooku. Samozřejmě musíte pochopit, že virtuální společnost by neměla zcela nahradit skutečný život.
Pro mnohé je to výhodné, ale pro jiné to může být ještě více izolující. Proto byste tento nástroj měli používat opatrně a mějte na paměti, že tyto virtuální kontakty by neměly tvořit většinu vašeho dne.
Začněte novou aktivitu
Pokud přemýšlíte, jak se vypořádat s osamělostí a touhou, pak vášeň pro novou aktivitu může v této věci pomoci. Zapojte se například do dobrovolnické práce, přihlaste se na taneční kurzy, sportujte nebo jděte do jazykové školy. Je potřeba poznat nové lidi, se kterými se spojí nová aktivita nebo koníček.
Někdy pocit osamění vede k lenosti. Upadáte do stavu apatie, když nemůžete nosit nic jiného než pyžamo, nechodíte ven, špatně se stravujete nebo neustále ležíte na gauči. Zkuste to změnit. Péče o sebe je jedním z nejlepších způsobů, jak se vypořádat s nechtěnou osamělostí. Miluj a starej se o sebe. Nepotřebujete lidi kolem sebe, aby se o vás starali. Vykoupat se, jíst zdravě, cvičit atd. Každý z těchto aspektů je velmi důležitý, abyste se cítili milováni.
Vyjádřete své emoce
Nesnažte se být stále silní. Pro boj s osamělostí je důležité v případě potřeby plakat. Pochopte, že vyjadřování emocí je normální a nezbytné, například pro boj s osamělostí v páru. Pochopte a přijměte sami sebe. Naučte se zvládat emoce.
Toto vyjádření pocitů vám pomůže rychleji se s problémem vypořádat. Potlačování pocitů způsobuje pouze jejich hromadění a jinak ven. Mohou se projevit jako fyzické zdravotní problémy nebo emocionální výbuch. Kromě toho, že se necítíte dobře, přidává k vašemu počátečnímu nepohodlí další nepohodlí.
Snažte se naplnit svůj den aktivitami, i když na to zpočátku nemáte dostatek energie a motivace. Nemusí být skvělé. Zejména v začátcích můžete začít drobnými aktivitami, jako je 15minutová procházka, čtení, luštění hádanek nebo půlhodinové lehké cvičení. Cílem je postupně zvyšovat čas a aktivitu. To vám pomůže dostat se ze stavu apatie.
Udělejte si plán na den
Dobrým způsobem, jak bojovat s osamělostí, je vytvořit si každodenní rutinu, která vás nutí být aktivní. Chcete-li to provést, musíte si vytvořit plán. Do něj si můžete zapsat, kdy co budete dělat a dokonce i v kolik ráno vstáváte. Dosáhnete tak cílů, které jste si stanovili.
Při plánování si pečlivě promyslete nejvhodnější denní dobu pro jednotlivé aktivity. Pokud jste ráno aktivnější, pak ráno udělejte vše, co můžete. Na druhou stranu se snažte nejprve zbavit toho, co je důležitější a méně příjemné.
Chodit každý den
Kvůli pandemii jsme zvyklí být uvnitř. Práce na dálku, online kurzy nebo nákupy z domova se staly samozřejmostí. Pro boj s osamělostí je důležité snažit se téměř každý den chodit ven, třeba i jen na procházku. Bez ohledu na to, jak moc se snažíme být aktivní doma, je důležité být aktivní na ulici. Tímto způsobem pomůžete své mysli a tělu být zdravější.
Začít sportovat
Ve skutečnosti je to doporučený způsob řešení osamělosti v každém věku. Cvičení prokazatelně uvolňuje endorfiny, které navozují stav pohody a štěstí. To je nesmírně důležité, když se potřebujete cítit více motivovaní a nabití energií, abyste mohli pokračovat ve zbývajících denních aktivitách.
Vyzkoušejte různé sporty, abyste viděli, který vám nejvíce vyhovuje a který vás nejvíce baví.
Neizolujte se
Z pocitu osamělosti se časem stane zvyk, který vás nutí se ještě více izolovat. Nedělej to. I když se vám zprvu nechce, donuťte se vyrazit s přáteli nebo se držet plánu. V první řadě je důležité naplnit své dny dobrými časy.
Chcete-li bojovat s osamělostí, neizolujte se od lidí, kteří vás milují.
Cvičte asertivitu
Přestaňte přemýšlet o tom, co byste měli říct na správném místě. Snažte se být impulzivnější a jasnější a také pevně vyjádřete svůj názor. Pokud nebudete svému sdělení přikládat důležitost, nikdo to nebude.
Pamatujte, že ne vždy se můžeme zavděčit všem a lidé také nemusí splnit naše očekávání.
Ovládejte své emoce
Přestaňte vždy ustupovat tomu, co cítíte, jako „Jsem smutný, a proto dnes nic neudělám“. Udělat to jednoho dne je skvělé. Když je to však součástí našeho každodenního života, stává se tento postoj nebezpečným. Pamatujte, že je to na vás.
Zkuste se usmívat, i když jste smutní, dělat věci, i když se necítíte nabití energií, nebo zůstaňte v klidu, i když jste naštvaní. Získání kontroly nad svými emocemi vám pomůže bojovat s nechtěnou osamělostí.
Stanovte si cíle
Stanovte si dlouhodobé cíle. Pomůže vám vypořádat se s osamělostí ve vašich 50 letech, v pubertě, ve stáří nebo v jakémkoli věku. Možná jste se dostali do stavu konformity a příliš monotónních návyků. Hledejte nové aspirace. Tato nová aspirace by mohla být povýšení, výlet nebo možná založení rodiny. Vyberte si něco, co vás vzrušuje a je dlouhodobé, aby vás motivovalo po dlouhou dobu.
Místo toho, abyste se na jeden den dívali jako na něco negativního, naučte se ho ocenit a užít si ho. Můžete také zkusit pár aktivit bez doprovodu, jako je chůze, návštěva kina, cvičení atd. Naučte se být sami se sebou a svými myšlenkami.
Starejte se o sebe, bavte se, respektujte se a přijímejte se. To pomůže bojovat s osamělostí a podívat se na sebe z jiné perspektivy.
Navštivte psychologa
Stejně jako jdete ke zdravotníkovi, když vás bolí noha, jděte k psychologovi, když vaše emoce překypují. Může vám pomoci poznat sami sebe, stanovit si konkrétnější cíle, motivovat a posunout se správným směrem. Existuje mnoho způsobů, jak se vypořádat s osamělostí a nudou, ale psycholog vám může pomoci určit, co přesně potřebujete.
Celkově tedy nemusíte s osamělostí bojovat, musíte se s ní naučit koexistovat.
Autor: Praktický psycholog Vedmesh N.A.
Mluvčí Lékařského a psychologického centra “PsychoMed”
